Období: prosinec 2009

Němý blázen mi distingovaně vyprávěl o seriózním odpadkovém koši, jenž ho prý pozorovává roztřeseným pohledem. Přitom ten odpaďák nehybně balancuje na jedné noze, přikrčený ve stínu lukrativní pouliční lampy. Blázen mi svým vyprávěním zastínil problém, do kterého je nutné ponořiti se hlouběji. Když už mi v lahvi minerálky docházely bublinky, musel jsem se vynořit. Všude kolem mne plavaly okurky v sladkokyselém nálevu. Bohužel jsem nestihl problém plně uchopit, ten mi vyklouzl z ruky a vznesl se k laktózové dráze. číst dál

Seděl jsem právě v jídelním voze, když v obýváku zazvonily zvonky. To asi tlustý Santa zavadil břichem o vánoční samorost. Zvědavost  mne vypudila z barové stoličky. Musel jsem se jít podívat, co se to zase, ostatně stejně jako každý rok, děje. Hořel jsem samou zvědavostí. Hasil jsem to učebnicovým válením po zemi a sypáním pískem. Hašení proběhlo v duchu svátků klidu v klidu a ve vedlejším pokoji. Získal jsem jen popáleniny třetího stupně a jako bonus pytlík plasmy. Pod samorostem ozdobeným sušenými termity se netrpělivě krčily čtyři lodní nákladní kontejnery ovázané decentní stuhou vyvedenou v barvách, které jsou módním trendem pro letošní rok. Konce stuh se lakonicky třepily, čímž připomínaly funkcionalistické zábradlí barokního kostela. číst dál

Ve fabulacích epického ticha jsem spatřoval znaménko krásy. Klesl jsem až na samé zlaté dno řemesla. Noha míjela nohu, nohy ne a ne se sejít, takže stařec jen bezvládně seděl a cpal se fast foodem. Halloweenské dýni zhasl jediný plamínek naděje, otvory očí i úst potemněly. Ze země vzlínal déšť a precizní hrom tiše šeptal říkanku o blesku. Mráz kreslil na okno ledové květy saponátem, pak je setřel gumovou stěrkou. Na plošině se s ním vznášelo Jaro. Právě mi končila ramantická směna. Cítil jsem se jako po těžké šachtě a oslnivé šlichtě. Zkrátka deprimovalo mne to neuvěřitelné štěstí, že právě já mám svůj vlastní dušebol. Kdo by ho neměl, ten by nebol. číst dál

Za několik málo let bude rok 2012, asi předpovím konec světa. Už teď mne jímá dojemná hrůza, dostávám komickou závrať a adrenalinový strach. Když si představím, jak se veškerý svět noří kamsi do temné hlubiny zářícího jádra planety, jak život pomalu zmírá a vyhasíná v očích všeho živého, jak v útrobách onoho světa mizí kontinenty a jak se vše ztrácí v oné místnosti... všude nářek mrtvých a ticho živých... jen můj mrakodrap a já a jinak nic. Vůbec nic. Nic se neděje. Ale nemá smysl se předčasně radovat, na panickou oslavu je času dost. A důvod? Důvod se vždycky najde. Uvědomuji si ale, že bo... číst dál

Celý den čekám až se rozední. Takhle čekám už pěknou řádku let. Nepřijde-li rozednění do příští oblevy, nastane asi bipolární noc. Myslím si, že se slunce zaseklo v některém obratníku krční páteře vesmírného draka. Všechno je na draka. Ženská lůna už dlouho nebyla v úplňku. Zkusil jsem několikrát zapnout a vypnout kmit struny na kytaře, ale silnice zjevně nikam proud nevede. Vykřikl jsem své ostentativní "Hurá!" a chvíli poté i své vítězoslavné "Au". To když na rybníku pod okapovou rourou povolily ledy. číst dál

Poslední vlak mi ujel po kolejích tirákama vepsaných brailovým písmem do infantilního asfaltu dálnice do mé minulosti. S gumovou jistotou jsem řekl své absolutistické ano a snově pofiderní skutečnost najednou byla. Dvouhrbý most přes řeku kalných radostí a třpytivého žalu klekl na kolena a prosil korozi o malost. Milost si libovala v nemilosti a uhnětla mu z bodláčí trnovou stokorunu. Střízlivý absint řídil svůj řízek v opilosti, čímž spustil řetězovou chemickou redakci... ale nejslabším článkem řetězu byl nade vší jistotu třetí článek zákona, který Archimédes nedořekl. Cínovému vojáčkovi stačil nad kruhy pod očima a v obilí říci jen: "Ty ponořené těleso... Ty ztopořené veslo!" Když se pak na kladině vytlačené kapaliny přestaly dělat trojúhelníky, čtverce i kruhy, nadechl filosof naposledy. Na středním pólu tály ledy a duha se zbarvila. číst dál

Jen co jsem se večer probudil, slunce stálo přesně na mém podhlavníku, pojal jsem zmatené podezření se zlomyslnou jistotou, že dnes je určitě některý z nejvšednějších dní. Raději jsem se vpřed rozeběhl docela nehybně a po několika doušcích dechtových sušenek R.I.P. jsem zůstal stát a stál jsem rychle a s každým svým mrknutím oka stále rychleji. Když jsem vystál důlek a vynesl spaní, i s dvojím povlečením, chytil jsem odhadem tak devátou mízu. Nevím, co mne to najednou popadlo, ale rozhodně si zajdu koupit stín nějaké krásné dívky. číst dál

Film Jamese Camerona http://film.moviezone.cz/avatar/trailery/#TV+Trailer Tak jsem se dočkal a vyrazil na dlouho očekávaný snímek "Avatar". Nejsem filmový kritik, a tak se tu nebudu pouštět do skutečné a fundované recenze. Pokusím se jen podělit o své dojmy, přitom nevyzradit příliš z děje :-D číst dál

Kodaň je krásné město, jako stvořené pro výlety, zájezdy a exkurze. Několik desítek lidí se tam vydalo na nelevné setkání, vydávané za klimatický summit. Problémem tohoto summitu bylo celkově nepříznivé klima v konferenčním sále a atmosféra neporozumění, netolerance a neochoty cokoliv dojednat. Mám pocit, že účastníci si neuvědomují, o jak vážné a aktuální téma se jedná, že neberou klimatický vývoj na Zemi dostatečně vážně. Vážnost situace nedává prostor pro odklady, pro obstrukce, a už vůbec ne pro neschopnost porozumět si a dohodnout se. číst dál

Rozhlas po drátě, ten, který u nás v majáku dělá domovníka, oznámil, že je svátek. Nechápu, opakuje-li se svátek tak často, co z něj pak dělá svátek? Ještě jsem si nestihl rozbalit loňské dárky, znovu je zabalit a zahrabat si je na zahradě pod vánoční stromeček, ještě jsem nestihl dopít punč a ochutnat cukroví s feferonkovou čili polevou... Vánoce jsou tu zase. Kdybych byl včas zaregistroval, že mne nástropní kalendář znakovou řečí upozornil na obludné pondělí, zatuchlé úterý, kritickou středu, chmurný čtvrtek, apokalyptický pátek, temnou sobotu a střízlivou neděli, byl bych nebyl svátečními dny tradičně zaskočen. číst dál

Dnešní otřesný zážitek na mne zanechal neotřesitelné stopy. Zkoušel jsem stopy setřást ještě asi tři čtvrtě hodiny, ale setřásl jsem jen pět stopařů a dvě vlčí smečky. Stopy však ne a ne setřást. Bylo to na vteřinu přibližně, konkrétně tři hodiny, dvacet jedna dní, čtyři týdny a šest měsíců před příjezdem zpožděného rychlíku, kterým se obvykle vrací má zpáteční jízdenka, co jsem uzřel na plátně kina barevný obraz nechutného rozměru. Sice jsem v multikině neseděl úplně sám, ale ostatní neobsazená sedadla si asi ničeho nevšimla. Zatímco jsem se cpal vzpouzejícím se mi sladkým popcornem, slaným rock&rollcornem a hořkým bluescornem, na plátně pršipláště se odehrálo drama tenkých nití utkaných do ležérní osnovy. Venku zahřmělo, někde chcípl pes, zakopaný pod mým prahem, zatřásly se okenní tabulky popsané klínovým písmem a u generátoru zhasla svíčka. Nastalo katakombové ticho, které svým hlubokým "Óm" přehlušilo i švitoření kolíčků na prádlo i šelest ticha hrobového. Kdybych v tomhle ohlušujícím tichu na zem upustil špendlík... musel bych ho pak hledat. číst dál

Čas líně plyne a ne a ne zastavit. WoWko nehraji už dlohou řadu měsíců, ale nepřestávám vzpomínat na "prožitá" dobrodružství a hlavně nepřestávám sledovat dění... Zaznamenal jsem nejen další patche, ohlášení příchodu třetího datáče a s ním i pěti plánovaných levelů, problémy Blizzu v Číně a snahu vynahradit si ztrátu na ostatních pařanech tím, že trochu proti dobrým mravům Blizzové zkombinovali stávající měsíční platby s mikrotransakcemi, které patří spíše k FTP hrám. Nemohl jsem nezaznamenat další a další "zjednodušení hry", která lákají stále mladší generace hráčů a trochu odrazují ty "služebně a kalendářně" starší. Zkrátka WOWko už není a už nikdy nebude, co bývávalo. číst dál