Období: listopad 2012

Vážení a milí přátelé, číst dál

Nebudu tu s nezapálenou dýmkou v ústech nad čajovým stolkem bez čase  a s dávno již vyhořelou, kdysi snad aromatickou, svíčkou sáhodlouze filosofovat nad barvami dne. Já vím, nabízí se, že den je bílý a noc že je černá. Jenže on den je tak nějak černobílý, jako noir filmy ze staré drsné školy. Mnoho příběhů již začínalo tím, že kdosi kdesi spatřil osobu, která měla být již dávno mrtvá. Děsivá představa a děsná zápletka. Můj příběh začal jinak, dnes ráno jsem spatřil osobu, která se asi ani nenarodila. Ale abych nepředbíhal událostem... číst dál

Einsteinovy teorie relativity stojí na mezní a konstantní rychlosti světla. Mezní, to znamená, že se nic nemůže pohybovat rychleji než světlo ve vakuu, že se žádná informace nemůže přenášet rychlostí větší, než je rychlost světla ve vakuu, a že žádné hmotné těleso se nemůže pohybovat rychlostí blízkou rychlosti světla nebo rychlostí světla, natož pak rychlostí vyšší. Konstantní, to znamená, že je rychlost světla pro všechny pozorovatele ve všech inerciálních vztažných soustavách stejná. číst dál

V tomto článku se nebudu věnovat závěrečné zprávě z první etapy vývoje virtuálního prototypu, tu ještě nemáme, a ani přípravě etapy následující. Až bude zpráva, jak se říká, na stole, budu se moci teprve vyjádřit zpětně i k markýriu, jež k závěrečné zprávě vedlo. číst dál

Řada deseti tisíc sto devadesáti devíti příjemně prospaných nocí je přerušována povinně probděnými dny. Den je jen parazit noci. Pár světelných minut po půlnoci jsem vstal z letiště se sedmi ranvejemi pro přistání chtíčem ochlípených těl. Vyšel jsem na balkon, v jedné ruce číši suchého červeného vína, ve druhé ruce pánskou, modrou yukatu. Sotva jsem prošel balkónovými dveřmi, udeřila mne do obličeje neprostupná, černočerná tma. Byla tak hustá, že by se ani nedala krájet. Celou mou persónu obklopila tma tmoucí. Asi není nic neobvyklého na tom, že se mi v tu ránu zatmělo před očima. Jak by ne... číst dál

Diskutujeme-li o tom, zda je světlo „vlněním nebo částicí“, připomínám zákony in a yo, dle kterých nic není jen in nebo jenom yo. V ten-chi tedy předpokládáme, že každá „informace“ je přenášena jak na úrovni částic, tak na úrovni vlnění. Podíl přenosu informace na úrovni částic a na úrovni vlnění se různí, tak jako se různí poměr in a yo té které částice hmoty, té které hmoty, toho kterého bytí. Ostatně každá částice hmoty kmitá, už samo toto kmitání vyvolává vlnění prostoru. Čím je částice hmotnější, tím pomaleji kmitá, své okolí ovlivňuje o to více na úrovni částic a o to méně rozvlní prostor. Čím méně hmotnou je částice, tím rychleji kmitá, o to méně ovlivňuje své okolí na úrovni částic, ale o to více rychlým kmitáním vlní prostorem. číst dál

V předešlém článku věnovaném cestě radosti a štěstí jsem zmínil několik kroků k dosažení vnitřního stavu naplnění pocitem radosti a štěstí. Dnes je čas zastavit se. číst dál

http://www.lidovky.cz/snemovna-prehlasovala-senat-cirkevni-restituce-jsou-v-rukach-klause-1j5-/ln_domov.asp?c=A121108_004450_ln_domov_sm číst dál

Základní koncepce teorií relativity hovoří o tom, že každý z pozorovatelů může skutečnost vidět, vnímat jinak, a že jejich vidění, vnímání skutečnosti jsou si rovnocenná a nelze o žádném říci, že je zcela pravdivé nebo jediné pravdivé. Potud nelze než souhlasit. číst dál

V tomto článku bych si chtěl, spolu s laskavým čtenářem, udělat trochu času na čas. Když chceme diskutovat o fyzikálních teoriích, o relativitě a o relativistických jevech, nelze se nezaplést s určitým pojetím času. V Einsteinově pojetí vypadá čas jako kýmsi vyplivnutá žvýkačka, která se natahuje a zase smrskává, v závislosti na tom, odkud a kým je nazírána. Když se, coby laik, pokusíte hlouběji ponořit do tajů fyziky, údajně exaktní experimentální vědy, setkáte se s několika velmi abstraktními pojmy, jmenujme namátkou sílu, energii, hybnost, a samozřejmě čas. Skoro by se dalo říci, že kdyby fyzikové neměli na hraní čas, nepostavili by nám z ostatních abstrakcí tak krásný, natolik impozantní, velkolepý hrad z písku. Neptejte se ale fyzika po definici času, to byste se asi divili, protože málem co fyzik, to jiná představa. Mám silný dojem, že čas je jednou z několika fyzikálních veličin, které fyzice zůstávají skryté, fyzikou nepoznané a nepochopené. číst dál

Pamatuji si, že když mi bylo jako malému hochovi vysvětlováno, že představa mezihvězdného prostoru vyplněného „éterem“ je směšná, a že mezihvězdný prostor je naplněn prázdnotou, vakuem, nebyl jsem sto zbavit se pochybností. Říkal jsem si, že když při fyzikálním pokusu je dosaženo vakuua odsáváním vzduchu z pod skleněné kopule, přičemž vzniká uvnitř kopule podtlak, jak by mohlo být vakuum okolo planet. To by nějaká síla vytvořila podtlak v celém vesmíru? A jestli tam taková pumpa je, jak to, že nás z vesmíru nevycucla i s planetami? A jestli se částečky hmoty jednotlivých těles opravdu mísí mezi sebou, jak vůbec může někde vzniknout absolutní vakuum. Ani fyzikářka nemůže udělat absolutní vakuum, to by musela vycucnout se vzduchem i tu skleněnou kopuli, i třídu a planetu a celý vesmír, aby nikde nezbyla ani jediná částice hmoty, ale to přeci nejde. číst dál

Sešel jsem hluboko do základů svého mrakodrapu, kde se ve čtyřicátém podzemním patře nachází zrcadlový sál. Stál jsem tam mezi pokroucenými zrcadly, obklopen davem hloupě se dívajících lidí, ještě hloupěji se tvářících, a ještě daleko hloupěji vypadajících. Byli to ubožáci, trosky, karikatury mého já, které je karikaturou lidskosti. Byly to pouhé stíny člověčenství, odlesky slávy prvních lidí. Říkal jsem si: „Vzmuž se, vzchop se, hlavu vzhůru!“ jenže v tomto podzemním patře je strop tak nízký, že stojím nahrben v předklonu, s hlavou chvílemi bezradně svěšenou k zemi, a chvílemi vzdorovitě d... číst dál