Utsukushii M. N. Tenka (») | 27. 4. 2012 | přečteno: 386×
Čechrám okolní krajinu pohledem přes omrzlé okno, což značí jednu ze tří možností, buď je venku zima a v mém mrakodrapu teplo, nebo je venku teplo a v mém mrakodrapu zima, a nebo je zima venku i v mém mrakodrapu, a já dýchám na ledovou okenní tabuli velikosti fotbalového hřiště. Dál jsem se ve svých úvahách nedostal, děsí mne představa chladu, který ochladí nápoje v mém třípatrovém mobilním baru, stojícím v severovýchodní čtvrti obývacího pokoje, pod požadovanou mez. Něco takového je prostě naprosto ale opravdu skutečně naprosto nepřijatelné! Přes to vlak nejede. On vůbec v těchto mrazech vlak moc nejezdí. Na podzim ho zaskočí padající listí, v zimě padající sníh, na jaře voda z tajícího sněhu a v létě horko. Tomuhle fenoménu jsem se dokonale přizpůsobil, navíjením kolejí si přitahuji vlakové zastávky k sobě, čímž zcela odpadá potřeba jet k nim po kolejích vlakem. Sice se mi kolem domu hromadí dotažené vlakové stanice, ale i to má své jisté výhody. Ještě jsem nezjistil jaké, ale jisto jistě to nějaké mít bude. Z kosmologického hlediska jsou dráhy největší černou dírou v okolním kosmu, což může činit problém cestujícímu kosmopolitovi, který nestihl předchozí vlny velké migrace, pročež může navěky zůstat migrantem a nikdy se nestane emigrantem. číst dál