Rychlost pohybu hmotného tělesa je omezená, je nepravděpodobné, že by se hmotné těleso pohybovalo v prostředí hmotných částic rychlostí větší, než je rychlost světla. Prostředí hmotných částí interaguje s pohybujícím se hmotným tělesem, působí silou, uděluje zrychlení, klade odpor. V prostředí s malým výskytem hmotných částic nejsou informace přenášené převážně na úrovni hmotných částic přenášeny dostatečně, hmotné těleso proto nemůže plně interagovat s prostředím. Pohyb hmotného tělesa v prostředí s malým výskytem hmotných částic má pak několik „výhod“. Chybí-li téměř interakce s prostředím hmotných částic, nastává jev, kterému říkáme „snížení tření“, jinými slovy chybějící prostředí hmotných částic nebrzdí pohybující se těleso v duchu 3.NZ . Dalším jevem je, že informace jinak přenášené převážně prostřednictvím hmotných částic se téměř nepřenášejí, tudíž hmotná tělesa jakoby měla všechna stejnou účinnost hmotnosti, nezávisle na velikosti své hmotnosti. Proto vakuem padá stejně rychle olověná kulička, dřevěná kulička i pírko. Účinnost hmotnosti pak roste s rychlostí, říká se, že rychlost násobí účinek. Možná najdeme-li pak vhodný způsob udílení zrychlení, bude se olověná kulička, dřevěná kulička i pírko pohybovat stejně rychle a svým pohybem odolávat gravitaci, a protože v prostředí s malým výskytem hmotných částic nehraje roli ani tvar, ne jen hmotnost, pak se možná dočkáme mnoha zajímavých konstrukčních řešení těles určených k pohybu v takovém prostředí.
číst dál