Abychom se dobrali poznání o japonské esoterické magii, nemůžeme nezmínit vliv tantrického buddhismu, vadžrajány, který vznikl ve východní Indii asi kolem 3. století. Kombinuje jógové techniky s tantrickými rituály. Písma tohoto směru se nazývají tantrou, na rozdíl od súter, jež v buddhismu představují netantrická díla. Máme-li idealizovanou představu, že v tantře jde o dosažení sjednocení s božstvím prostřednictvím harmonického spojení muže a ženy, případně si pěstujeme představu, že tantra slouží veskrze ke zlepšení sexuálních prožitků a zpestření sexuálního života, pak nás může nepříjemně překvapit, že v některých pojetích vadžrajány, přičemž ne všechny sekty praktikují sexuální rituály, jde jen a jen o dosažení mužova božství, respektive o nabídnutí mužova těla božstvu jako schrány, k čemuž slouží patnáct stupňů iniciací, ze kterých je prvních sedm veřejných a zbývajících osm tajných, ve kterých se praktikuje sexuální jóga. Některé zdroje uvádějí, že čtyři nejvyšší iniciační rituály se nazývají Ganačakra, a že se jedná o „řízenou orgii“, kdy iniciovaný postupně souloží s devíti ženami, že je mu podán „elixír života“ (sukra), což je směs sexuálních sekretů lámy a jeho tantrické „partnerky“ (dakini), a že požívá tantrické pokrmy, „nečisté substance“ (maso několika druhů, krev, exkrementy, sexuální sekrety a moč). Protože tantry nařizují zakončení rituálu obětováním přítomných žen, můžeme předpokládat, že se tak v nějakém historickém období skutečně dělo.
číst dál